Last video "Titanic-WSL"

Stavba Titaniku

Kormidlo na Titaniku

20. června 2013 v 16:55 | Patrik Martiník
Kormidelna Olympiku- sesterské lodi Titaniku- téměř identická jako kormidelna Titaniku.

Kormidlo Titaniku se nacházelo v kormidelně, respektive v její přední části . Kormidlo bylo na tuhle obrovitánskou loď v pořádku, i přesto hrálo klíčovou roli v noci 14. dubna 1912. Bohužel kormidlo se netestovalo, krom testovací plavby 2.dubna. Kormidlo mělo malou plochu a v případě nouzového manévrování(které nakonec přišlo) to nestačilo. Při návrhu kormidla byl použit model, ve kterém se testovalo malé kormidlo(které je lepší na manévrování při nižších rychlostech) a velké kormidlo(opačný případ).
V předpisech z let, ve kterých Titanic plul, bylo dáno, že velikost kormidla musela mít 1,5- 5 procent profilu pod vodou. Na Titaniku byla velikost na 1,9 procentech, takže v tomto směru bylo kormidlo v pořádku, a navíc, toto řešení kormidla Titaniku bylo lepší pro proudění vody.
Sestra Titaniku- Olympic, v první světové válce získala kormidlo stejných rozměrů- a to na unikání ponorek.

Konstrukce palub

3. června 2013 v 16:01 | Patrik Martiník

Všechny paluby třídy Olympic byly z ocelových plechů připevněných na příčných nosnících(v lodní terminologii palubnících), které byly vyrobeny z ocelových U-profilů. V nosném trupu měly palubníky rozměry 254x76 mm a maximální délku 28 m. Nejsilnější profily palub se použily na palubách B a C a podél pevnostních palub(opasnicích). Na místech největšího předpokládaného pnutí byly plechy zdvojené- na vnějších podélných pásech palub.
Palubníky obou palub hlavní nádstavby byly z menších profilů, většinou o rozměrech 152x64 mm, také plechy těchto palub byly slabší, aby byla jejich váha vyvíjela co nejmenší tlak. Nejvyšší dvě paluby měly tři dilatační spoje, které kompenzovaly pnutí způsobené ohýbáním trupu na vlnách.

Promenádní paluba, RMS Olympic

Palubníky byly spojeny se žebry vystuženými plechy, tzv. rožnicemi. Byly mírně klenuté, aby z palub mohla odtékat voda. Klenutá paluba byla uprostřed o 76 mm vyšší než na bocích. Příčné nosníky byly spojeny a vyztuženy ocelovými vzpěrami.
Otevřené paluby vystavěné působení počasí byly pokryty plaňkami ze žluté borovice o rozměrech 127x76 mm se spárami utěsněnými koudelí a dehtem. Vnítřní paluby o ploše 33 400 m krychlových byly pokryty Hardingovým litosilem, magnezitovou směsí, na kterou bylo položeno známé linoleum nebo koberce. Ve vlhkých prostorách, jako koupelny, toalety a turecké lázně byly na podlaze keramické dlaždice na cementovém podkladu.

Hnací síla Titaniku

20. dubna 2013 v 20:50 | Patrik Martiník
Olympic, Titanic, Britannic. Tři lodě "Olympic Class". Tři lodě, které obdivoval celý svět. Ale osud jim určil, že přežila jen jedna loď.
Pro gigantické lodě, kterými parníky třídy Olympic rozhodně byly, byly potřeba obrovské šrouby. Titanic měl třílisté šrouby- dva krajní a jeden centrální. Centrální- prostřední šroub vážil neuvěřitelných 22 tun a ostatní dva- postranní šrouby po 38-mi tunách- to jsou neuvěřitelné čísla neuvěřitelných lodí.
O chod šroubů se staraly motory. Ty byly dilatační s jedním vysokotlakým válcem, s jedním středním tlakovým válcem a s dvěmi nízkotlakými válci. Šrouby poháněly pístové a turbínové motory. Titanic měl dva pístové parní stroje s trojčinným expanzním typem.
Parní stroj lodí Olympic Class

Skutečný výkon Titaniku měl 55 000 koňských sil- to znamená, že loď mohla plout i 23 uzlů. Turbína mohla dosáhnout 16 000 výkonu- 165 otáček za minutu a nacházela se v páté vodotěsné komory od zádi lodí Olympic Class. K lodní přídi se tyčily komory- jedna s pístovými stroji a šest s 24 kotly+další 5 jednostranných- takže komora byla opravdu dlouhá. Kotle měly průměr 4,79 m, oboustranné 6,08 m(6 topenišť) a jednostranné 3,5(3 topeniště).
V podpalubí bylo také potrubí, které vedlo páru na uzávěry vodotěsných přepážek. Ve vybraných přepážkách dokonce byl bezpečnostní uzávěr. Ten se staral o to, že kdyby potrubí prasklo, tak pára musela být přerušena.
Podíváme se také na zadní část strojovny. Ta obsahovala Parsonsovu nízkotlakou turbínu a opěrné bloky pro pístové motory. Hlavní kondenzátory se postaraly o napájecí vodu, která směřovala zpět do kotlů, kde se ohřeje a změní se na páru.
V 19.století byla elektronika v pokročilém stavu a na Titaniku muselo být všechno v pořádku..

První oběť Titaniku- Samuel Scott

5. dubna 2013 v 19:49 | Patrik Martiník

Stavba Titaniku byla dlouhá a náročná. Dělníci pracovali na lodi dennodenně. Ale jednomu se to vymstilo.
Jsme ve 20.století, v Belfastu. Město, které je průmyslově založeno, je zatemněno mraky. Lidé chodili do práce- některé práce byly příjemné, některé ne. Někdo pracoval v kanceláři a někdo v loděnici na lodi, která nemá obdoby.
Lehčí práce ženám, těžší mužům- takhle to v historii platilo. Muži byli denně vystavováni riziku- při práci mohli zemřít, nebo také přijít o sluch- tyhle pracovní podmínky jsou dnes zakázány. Nové a nové stroje pomáhaly pomoci při práci, přesto se všechna pozornost upírá na lidi.
V roce 1910 byla stavební společnost, zaměřená na loďařství, Harland and Wolff, na vrcholu. Ve spolupráci s White Star Line, lodní společností, vznikly pod velením Thomase Andrewse, špičkového konstruktéra lodí, tři lodě, které měly odrazit Lusitanii a Mauretanii od "vládnutí" na širém moři. A stalo se tak. Olympic, Titanic a Britannic byly luxusnější než lodě společnosti Samuela Cunarda. Na lodě byla vymáhána spoustu práce a potu.
Harland and Wolff v Belfastu

Bodejť by ne, vždyť dělníci pracovali od častných ranních hodin až do 17:30, od pondělí do pátku a v sobotu se pracovalo také. Belfast byl lepším městem, bylo jasné, že právě v Belfastu- v městě průmyslu, vzniknou tři obrovské lodě, na které budou v budoucnu obyvatelé Belfastu pyšní...

Ulice Ballymacarrett nedaleko loděnice v Belfastu

V sobotu měli dělníci motivaci- v pozdních odpoledních hodinách se mohli jít podívat na oblíbený fotbalový klub FC Glentoran. Celá loděnice fandila tomuto klubu. Po zápase chodili dělníci na pivo do hospody- náladu měli podle výsledku svého klubu. Dělníci si pár piv přeci jen- za tu práci- zasloužili. Mohli se v putyce zdržet, protože v neděli pracovali jen dobrovolníci a jen pár hodin. V pondělí se šlo opět do práce.
Stejně tak šel do práce malý pracovník, který bydlel v belfastské ulici jménem Templemore. Jmenoval se Samuel Scott a měl 15 let. Měl matku Jane a šest sourozenců a společně bydleli v domě číslo 104. Máma ho chtěla dát na fotbal- chtěla, aby hrál za místní Glentoran, ale Samuel byl neúprostný. Chtěl pomáhat při stavbě lodí. A tak začal v loděnici Harland and Wolff, v překvapení spolupracovníků, že tak mladý chlapec, jakým Samuel byl, může pracovat na tak velké lodi jako je Titanic. Jeho prací bylo nýtování- což je těžká práce, zejména na ruky. Samuelovi ale práce šla- s kladivem v ruce byl spokojen. Těžký žhavý nýt byl dán a bouchán do otvoru- u každé části lodi byli dva človíčci, kteří se střídali při bouchání.
Nýtování lodi

Začátek pohádky mladého kluka začal 20. dubna 1910. Ráno mladý, patnáctiletý Samuel Scott opustil svůj domov a vydal se k nedaleké loděnici. Bylo velmi chladno, chlapce to ale neodradilo. V povzdálí viděl stovky dělníků procházející most, který dělil ostrov Královny(Queen´s Island) od ostatní části Belfastu. Samuel se přidal a šel směrem ke trupu číslo 401- trupu Titaniku.
Uběhlo jen pár hodin od práce Samuela Scotta. Bylo odpoledne...
Samuel uklouzl na žebříku a spadl s několikametrové výšky. Výška to byla docela velká. Ostatní dělníci jen bezúhonně shlédli dolů- tam viděli Samuela, ležícího a obklopeného krví. Věděli, že je zle. Dělníci poté chlapci konstatovali smrt- a předpověděli to dobře. Samuel musel do nemocnice, kde dr. Dixon také Samuelovi konstatoval smrt. Samuel byl mrtvý. Oficiální zpráva prokázala, že chlapec zemřel na zlomeninu lebky.
Ostatní dělníci se museli ze ztrátou talentovaného kluka smířit a pracovat na Titaniku dál. Rodina Scottova byla v zármutku.
Samuel Joseph Scott, který spadl a na následky pádu zemřel, Belfast, 20. dubna 1910.

Samuel Scott byl pohřben za hlubokého smutku na Belfastském hřbitově. Svět přišel o talentovaného kluka, který chtěl stavět lodě a vsadil na to i svůj život....

Kotvy Titaniku

1. dubna 2013 v 18:07 | Patrik Martiník

Centrální kotva Titaniku byla hodně těžká. Měřila 18 stop a ocelová hlava kotvy měla 10 stop, dohromady vážila okolo 15 tun a vozit ji museli několik párů koní. Kotvu pro Titanic udělala společnost Noah Hingley and Synové v Nethertonu, který se nacházel několik kilometrů od města Dudley.

Kotva Titaniku měla 18 stop, samotná hlava 10 stop a vážila kolem 15-ti tun, takže bylo jasné, že na tuhle práci se musí používat i zvířata...

O hlavici kotvy se staral John Rogerson z Newcastlu, který nechal vyrobit v nedalekém městečku West Midlans se společností Walter Somers právě onu hlavici. Práce na kotvě byla namáhavá, pracovalo na ni několik dělníků, kteří museli používat sílu svých rukou. Dělníci museli vyrobit kotevní třmeny, piny, kotevní pojistné kolíky, ale společnost se zaobírala také výrobou kotevních řetězů, které se staraly o to, aby se kotva dostala dolů do moře a naopak. Byly to velké, dlouhé, těžké řetězy, které musely zvednout tak těžký kolos, jakým lodní kotva je. Ale vraťme se k výrobě hlavice kotvy. Ta musela být za vysokého tepla sformována, vytesána do správné podoby a poté vyčištěna, aby kotva neobsahovala trusky. Když kotva nebyla ve správném měřítku, muselo se zase všechno vyrovnat a upravit- samozřejmě díky vysokému teplu.
Práce na kotvě pro sestřičku Titaniku, RMS Olympic.(Zdroj fota: Jonathan Smith Collection)

Kotevní dířka- to je kapitola sama o sobě. Vyrobit kotevní dířku je jedno z nejtěžších prací kotvy pro údajně "nepotopitelnou loď". Stopka(dířka) začíná svůj život jako velký pevný ocelový ingót, pak se v peci nahřeje na 5000 stupňů, a kováním kladivem se opět sformuje do své podoby. Dělníci kovají do té doby, než ingót nebude zase studený- v tomhle případě ho musí dělníci opět dát do pece, a jde to stále dokola. Až se stopka dočká své míry a tíhy, musí být chlazena po několik dní.

Výroba kotevní dířky(stopky) za vysokých teplot- jedna z nejtěžších prací na kotvě. (Zdroj fota: Jonathan Smith Collection)

Kotva je téměř hotova a tak musí na zátěžové zkoušky. K tomu poslouží městečko Lloyds, které se nachází na opačné části silnice Cradley. Testy kotvy obsahují, jak už bylo zmíněno, zátěžové zkoušky, například kotva musela přežít pád z několika metrové výšky a to na beton. Timhle způsobem se tedy zkoušel průběh pádu kotvy do moře. Na řadu přišlo opět kování- tentokrát zkouška kováním- jeden muž se ujal kování, které nemohlo nechat na kotvě zanechat stopy. Když kotva při kování vykonávala divné zvuky, musela být opět předána. Když bylo vše v pořádku, tak se vše zaevidovalo(rok, datum, výroba, loď, zkoušky a další věci).

Kotevní řetězy byly z kované oceli. Největší spojení mělo kolem 36 palců, ostatní 33. Dělaly se kováním, a to do spojů, které zachycovalo ostatní spoje- vznikl z toho několikametrový řetěz. Ten byl stahován hydraulickými "zvedáky" nahoru a dolů, samozřejmě, že řetěz musel udržet těžkou kotvu. Jeden konec řetěze byl ukončen svorkou(vrchní část kotevních řetězů), druhý konec byl zaveden do čelisti kotvy(spodní část).
Kotva musela být natřena, byla natřena na bílo a obsahovala nápis společnosti, která ji vyrobila: Hingley- Netherton, poté byla poslána do Belfastu. Společnost Hingley and Son vyrobila kotvy pro všechny tři lodě třídy Olympic: "Stará Spolehlivá" měla kotvu zbarvenou do bíla, Titanic měl matnou černou a Britannic měl bílou- ale bez značení.

Kotva Olympiku- sesterské lodi Titaniku. (Zdroj fota: www.olympic-whitestar.blog.cz)

Kotva se musela dostat nějak na loď- k tomu slouži vozík, na který byla kotva naložena. Dohromady osm párů koní muselo táhnout velký kolos- a to k "Proving House" v Dudley. Jak vezli koně obrovskou kotvu, se můžete podívat na následujícím obrázku.
Kotva a osm párů koní- to vše u "Proving House", 30.dubna 1911. (Zdroj fota: Jonathan Smith Collection)

Oficiálně je uvedeno, že pár koní dovedl kotvu k domu 1.5.1911, avšak pravda je taková, že se tomu tak stalo 30.dubna. 29.dubna byl ještě ve vlaku.
Kotva musela projít ještě jednou testy, a to 2.dubna 1912, při zkušební plavbě Titaniku, kterého doprovázeli při plavbě remorkéry Hornby, Heralculaneum, Herand a Huskisson.
Kotva, stejně jako celá loď, byla naprosto v pořádku a představitel ministerstva Carrthers napsal: "Dobrý na jeden rok od 2.4.1912."


Zdroje: internet, foto: Jonathan Smith, Olympic-Whitestar.

(c) www.titanic-wsl.blog.cz

Stavba Titaniku- Elektrická energie

6. června 2012 v 16:45 | Patrik Martiník
RMS Titanic měl pomocné motory s generátory, každý měl 400 kilowattů a vyráběl proud s napětím 100 woltů. Nad komorou parní turbíny byly umístěny 4 hlavní zdroje a 30 kg generátory.
Titanic měl velkou spotřebu elektrického proudu, což se předpokládalo. Na síť bylo umístěno 10 000 žárovek, v kabinách prvních tříd(převážně) 562 elektrických topidel, 153 elektromotorů pro jeřáby, čtyři nákladní navijáky(3 tuny) a 4 člunové navijáky(750 kg). Elektřina byla důležitá pro ventilátory ve strojovnách a kotelnách, také pro 4 výtahy(12 osob), tři výtahy byly pro první třídu a jeden výtah pro druhou třídu a elektrické zapojení bylo důležité i pro telefony. Elektrika měla významnou roli ve spojení mezi strojovnou a můstkem, můstek a přídí a zádí, můstkem a hlídkou na stráži, a vlastně, skoro po celou loď. Titanic měl 5 kilowattový generátor Marconiho telegrafické stanice, elektřina zajišťovala chod elektrických přístrojů v tělocvičně, loupačů, kráječů, míchačů, šlehačů atd. Elektřina se starala i o zavírání vodotěsných dveří, pro hodiny(například na Velkém schodišti, ale nejen na něm), pro ukazatele na můstku a o strojovnu.

Stavba Titaniku- Komíny

5. června 2012 v 17:42 | Patrik Martiník
RMS Titanic měl 4 velké komíny, jejich průměr zněl 7,3 m(Mezi komíny se mohla vlézt například lokomotiva). Mezi horními konci a kýlem Titaniku bylo 53,5 m. Tři komíny odváděly kouř a poslední, zadní komín, byl jako ventilátor(teoreticky tam nemusel být). Výše než komíny byl zadní a přední stožár na nádstavbách. Stožáry byly z oceli a měli nádstavec z dřeva. Na předním stožáru, 29 m nad čárou ponoru, se nacházelo "vraní hnízdo". Hlídka mohla na vysoký sloup a na vraní hnízdo pošplhat na žebříku, vchodové dveře byly na úrovni paluby C. 15 metrů nad komíny se výšily antény lodní vysílačky.

Stavba Titaniku- Vnitřní dno

3. června 2012 v 18:15 | Patrik Martiník
Vnitřní dno na TItaniku se nacházelo 150 centimetrů nad kýlem. Bylo téměř všude- na 9/10 lodi, nebyl jen na přídi a na zádi. Vnitřní dno chránilo kotle, parní stroje, turbíny a stroje, které se staraly o elektřinu. Další prostory byly pro zavazadla, nákladů, uhlí a nádrž z vodou. Vnitřní dno se zvedalo až do 210 cm výšky nad kýl- tohle znamenalo ochranu lodi při proražení dna. Ve střední části byly na obou bocích 100 metrů dlouhé a 60 cm široké ocelové pásy. Pod vnitřním dnem se nacházelo samotné dno. Od dna lodi k vnitřímu dnu bylo dvojté dno, byl členěn přepážkami na 46 oddílů.

Stavba Titaniku- Vodotěsné přepážky

2. června 2012 v 23:33 | Patrik Martiník
Podpalubí Titaniku obsahovalo 16 vodotěsných komor. Byly označeny A-P, zvedaly se od vnitřního dna a procházely pěti palubami nad ním. První dvě přepážky a posledních šest přepážek dosahovalo na Palubu D, šest přepážek dosahovalo k Palubě E.
Na přídi byly první dvě přepážky neprůchodné, stejně tak poslední přepážka na zádi lodě. Přes všechny ostatní přepážky se topiči atd. mohli v pohodě dostat. Na palubě dna byly jedny dveře, v přepážce K, tam se chodilo do mrazícího boxu. Na Palubě G nebyly žádné dveře. Přepážky na palubě F a E měly dveře všechny přepážky. Tyhle dveře šly zasouvat na stranu, nebo je zavírat ručně.
V přepážkách D až O byly stroje a kotelny, 12 uzavíratelných dveří, které se daly zavírat činností na můstku. Když byly dveře otevřeny, tak je držely západky. V případě nehody kapitán povolil západky uvolnit a 12 dveří šlo směrem dolů, společně s varovným signálem. Brzdící zařízení brzdilo pád. Uzavření trvalo přibližně 30 sekund. Poté se mohly otevřít ručně.
V každé komoře byla nouzová cesta ven na člunovou palubu. Tahle komora patřila těm, kteří nestihli přejít přes vodotěsné přepážky.
RMS Titanic měl 16 vodotěsných komor, který byly oddělovány vodotěsnost. Paluba dna lodi byla vodotěsná, a to jen od komory parní turbíny k zádi(první přepážka A). Ve všech palubách byly schodiště, šachty, atd. Loď byla navrhována tak, aby při zaplavení dvou komor loď byla na hladině a tím pádem se neměla potopit i při zatopení prvních 4 komor na přídi. Proto se Titaniku říkalo "Nepotopitelná loď". Potvrdil to i časopis "The Shipbulider", který se zajímal o lodní stavitelství.. Hold realita je jiná...

Stavba Titaniku- Paluby

1. června 2012 v 23:22 | Patrik Martiník
Pro Titanic bylo uděláno 9 palub, vzdálených od sebe zhr. 250-320 cm. Nevyšší palubou byla samozřejmě Člunová paluba, a po ní Paluby A-G. Nejspodnější palubou byla Paluba G, poté vnitřní dno. Člunová paluba a Paluba A nebyla od přídi k zádi, Paluba G a vnitřní dno sahali jen po příď.
Na Palubách A-G se mohlo ubytovat 1034 cestujících první třídy, 510 cestující druhé třídy a 1002 cestujících třídy třetí.
Loď obsahovala ubytování pro posádku, pro 75 osob palubního oddělení, 362 osob strojního oddělení a 544 osob hospodářského oddělení(topiči, hospodáři).
Pod Palubou G byla paluba "dna lodi", která byla dlouhá jako paluba G. Tam byl náklad a jedna komora byla využita jako mrazící box.

Stavba Titaniku- Technické informace

30. května 2012 v 16:30 | Patrik Martiník

Délka lodi: 269,1 metrů
Šířka: 28, 25 metrů
Výška od kýlu ke kapitánskému můstku: 32 metrů
Výška od kýlu po nejvyšší bod : 56 metrů
Váha: 46 328 tun
Ponor: 10,54 metrů
Výtlak: 52 310 tun
Kapacita cestujících: 3000 osob
Počet záchranných člunů: 20
Dřevěné čluny: 14
Skládací čluny: 4
Další čluny: 2
Kapacita záchranných člunů: 1178
Maximální rychlost: 24- 25 uzlů(44,4- 46,3 km/h)
Pohonné jednotky: 2 krajní šrouby(38 tun), 1 středně těžký (22 tun)
Pohon: 2 čtyřválcové pístové parní stroje, trojčinného expanzního typu, 1 nízkotlaká parní nerevizibilní turbína
Výkon: 50 000 koní
Kotle: 29
Vodotěsné přepážky: 15

Stavba Titaniku- Konstrukce

27. května 2012 v 18:16 | Patrik Martiník(inspirace Titanicworld.cz)
Titanic(zdokonalený Olympic) byl delší o 8 cm delší než Olympic a měl o více než 100 tun hrubou prostornost. Titanic měřil 269,1 m, šířku měl 28,25 m, výtlak 52 310 tun, ponor 10,54- Titanic byl největší parník na světě.
Před vyplutím si cestující Titaniku mohli projít vnitro lodi, po schodišti sestupovali z člunové paluby do nitra. V čele Velkého Schodiště, které je z ořechového dřeva, byly velké hodiny s bronzovými postavami Cti a Slávy. Nad Velkým Schodištěm se výšila velká skleněná kopule. Někteří cestující si vyzkoušeli výtah.
Titanic představoval slávu, péči a pohodlí. Loď byla možná stavěna pro boháče, první třída měla např. oddíl pro psy.
Ti, kteří si chtěli vzít do Ameriky auto, mohli, jeřáb auta vytáhl na palubu a poté je přesunuly do místnosti. Když se cestující zranili, byli připraveni lékaři. Dokonce se mohlo při nejhorším operovat. Když fotograf fotil, fotky si mohl vyvolat na palubě Titaniku. Pro všechny třídy platilo kadeřnictví.
To jsou drobnosti, všichni si všímali velikosti samotné lodi. Společenské místnosti, chodby, schodiště, kajuty... Cestující si možná řekli, že nejsou na lodi, ale v nějakém luxusním hotelu. Druhý důstojník Lightoller před plavbou řekl, že se musel orientovat na lodi 14 dní. Titanic byla krásná loď. Trup, který byl lemován zlatým pruhem, který označoval společnost White Star Line. Časopis The Shipbilider napsal, že proporce Titaniku jsou skvělé. Titanic byl vrcholem lodního stavitelství.
Avšak po nehodě Titaniku se pravilo, že luxus a majestátnost byla důležitější než pevnost lodi. Ale to nebyla pravda. Loď byla z ušlechtilé oceli, paluby, přepážky atd. byly pevné. Měla nejlepší a nejvýkkonější stroje. Bohužel na Titaniku se nevlezly záchranné čluny pro všechny a to byla katastrofa....

Stavba Titaniku-Zkušební testy parníku

26. května 2012 v 17:52 | Patrik Martiník(inspirace Titanicworld.cz)
Dne 1. dubna 1912, Pondělí. Na obloze svítilo sluníčko, ale byla zima. Byl silný vítr a to byl určitý problém. Velká loď se nedá řídit v úzkých mělčinách. Takže se testovalo 2.dubna.
2.dubna bylo pěkně. Na palubě bylo 41 důstojníků, inženýrů, kuchařů, stewardů a 78 topičů. U zkoušek nebyl Bruce Ismay, omluvil se za rodinné důvody, takže zástupce White Star Line byl Harold Sanderson. Plavby se nezúčastnil také William J. Pirrie. Za loděnici Harland and Wolff byl na palubě Thomas Andrews, synovec Pirrieho, konstruktér menších lodí Widling a devět odborníků.
V šest hodin ráno se Titanic dal do pohybu a pádil si to směrem ke kanálu Victoria.
Lidé opět zíraly na velkou loď, ta se pohybovala za pomocí remorkérů Hornby, Heralculaneum, Herand a Huskisson.
Titanic plul tiše, částečně proto, že byl stále obnášen remorkéry. Dvě míle od města Carrckfergus se remorkéry odpojily a Titanic plul sám, s vlastní silou.
Na zdvihacím laně byly vyvěšeny praporky, modrý a bílý, ty značí, že loď absolovuje zkušební plavbu. Kapitán Smith dal pokyn a Boxhall se postaral s telegrafy o to, aby strojovna věděla, že má rozjíždět motory.
Během dopoledne bylo vše vyzkoušeno, zastavení lodi, rozjetí a opět zastavení. Obraty, kormidlo do závětří, zvyšování rychlosti atd. Bylo vyzkoušeno také spojení a telegraf.
Poté šli zástupci White Star Line a Harland and Wolff do jídelny první třídy, a při obědě si vykládali své názory. Loď byla dobrá a fungovala ještě lépe.
Titanic zanedlouho absoloval hodinovou plavbu, urazil asi 40 mil, a rychlost byla něco kolem 18 uzlů. Poté se loď obrátila a vrátila se do zátoky. K loděnici připlula kolem 18:00. Po připlutí se testovala kotva. Představitel ministerstva obchodu Carrthers napsal: "Dobrý na jeden rok od dne 2.4.1912."
Kolem 20:00 se Titanic opět dal do pohybu a vyplul. Opustil Belfast a mířil do Southamptonu, kdy dorazil o půlnoci z 3. na 4.dubna 1912.

Stavba Titaniku- Spuštění na hladinu

23. května 2012 v 17:14 | Patrik Martiník
31.Května 1911. Den, kdy parník RMS Titanic spatřil moře. Pracovníci loděnice Harland and Wolff postávali se svými rodinami v loděnici. Byly postaveny tribuny pro hosty a novináře.
Před dokem bylo zaplněno, na tribunách a v okolí také. Prý přišlo až 100 000 lidí, aby se podívalo na spuštění Titaniku na vodu.
Před polednem vzlétla raketa, která "říkala", že loď se za chvíli spustí. Na lodi byly i signální vlajky: britská, americká, vlajka White Star Line, a také vlaječky s nápisem "Success"(Úspěch). Na zádi byl červený prapor, který signalizoval, že loď jde na moře.
Ve 12:13 se objevila druhá raketa. Lidé zmlkli a dívali se na velkoloď. William Pirrie, šéf Harland and Wolff, dal pokyn aby spustili loď. Ta se nekřtila, protože kolem toho lítaly pověsti. A propo, žádné lodě White Star Line nebyly pokřťeny.
Titanic se dal do pohybu. Loď sjíždí z doku pomocí tuny mýdla a rybího tuku, a byl na hladině. Loď v té době vykonala 12 uzlů. Poté loď zakotvili a připoutali ocelovými lany.
Představení skončilo. Davy lidí odcházeli a byli spokojení. Titanic byl vykotven a dohromady pět remorkérů ji přesunulo do jiného přístavu.
Při slavnostním obědě dostali prostor také novináři a hosté, a také promluvili představitelé Harland and Wolff a White Star Line. První těžký krok měli za sebou.

Stavba Titaniku- Stavební postup

21. května 2012 v 18:43 | Patrik Martiník
Na Titaniku se pracovalo několik roků. Jak se Titanic stavěl? Čtěte.
Ještě před stavbou musí si rejdaši zajistit loděnici, poté musí zvažovat, co chce od nové lodi, jaké vlastnosti bude mít a k jakému účelu tu bude. Společnost řekne konstruktérovi velikost, rychlost, typ strojů, a vnitřní design. Poté se počítá a počítá, navrhují plány a dělají se návrhy. Vznikne model, který ukáže, jak má loď vypadat. Tímto se zkouší nové lodní šrouby a tvar zádě.
Projekty se dělají, v dílnách se připravují ocelové kýly, pláty pro boky, a to vše musí být zkontrolováno(zprohýbáno). Každé žebro a každý plat musí být stejný.
Lodě se staví v suchém doku, dno patří pevným lóžím vyztužené ocelí a betonem. Na něm je skluz, tam jsou prkna a trámy, díky nimž loď sklouzne na hladinu.
Kýl je po celé délce lodi a je nosníkem. Je to ocelový plát položený na špalky, složen z pevných dílů. Kýl je základem lodi. Takže položení je pečlivě kontrolováno. Po celé délce kýlu byly umístěny kůly s otvorem vprostřed, pak se na jednom konci rozsvítilo světlo, a jestli ne, tak se musel kýl vyvažovat.
Na plochý kýl se upevní vertikální kýl. Nad ním od přídě k zádi jsou nosníky s ocelovými pláty, které tvoří část dvojitého dna, který je rozdělen přepážkami.
K zhotovení dna potřebuje loď upevnění ocelových žeber, což jsou úhelníky. Žebra na pravé a levé straně příčně spojují ocelové traverzy, na nich budou paluby. S žebry bude vztyčen příďový a záďový vazník, a výkovky, které váží i 50-75 tun. Poté se loď oplátuje pláty, které se připevní k žebrům. Ty jsou základem lodi. Poté se kolem lodi objeví lešení pro natěrače a plátaře. Nad nimi je ocelový portál, na kterém jsou jeřáby, které vyzvednou až 3-5 tunové věci.
(Čtěte více)

Stavba Titaniku- základní informace

20. května 2012 v 18:46 | Patrik Martiník
Kýl Titaniku byl položen 31.Března 1909 v Belfastské loděnici na Queen´s Island v loděnici Harland and Wolff. Stavbě pomáhal i největší jeřáb na světě, Arrol Gantry. Titanic se stavěl "side by side" s Olympicem. 31.Března 1911, tedy ve dne, kdy loď společnosti White Star Line Olympic vyplul na svou panenskou stavbu, Titanic byl spuštěn na vodu. Tento proces sledovaly tisícovky lidí.
2.Dubna 1912 absoloval Titanic zkoušky pod drobnohledem ministerstva obchodu, a společně s remorkéry plul Titanic z Belfastu před Victoriiný Kanál do Irského moře, a během plavby se muselo všechno vyzkoušet.
Na palubě byl konstruktér Titaniku Thomas Andrews. Prý byl nejlepším konstruktérem té doby.
Ve středu 3.Dubna 1912 se Titanic plavil i v noci a okolo půlnoci se vrátili zpět do Southamptonu. Týden stála u nábřeží Southamptonského nádraží a zvědaví lidé se mohli kochat výhledem na velkoloď. I větší parníky byly oproti Titaniku malé.
Titanic musel být uvázán v doku a loď absolovala další kontroly. Záchranné čluny, rakety atd., vše bylo důkladně zkontrolováno. Vedoucím kontroly byl kapitán Clark, který nebyl moc spokojen s každou zprávou.
Thomas Andrews jednal s majitely, strojníky atd. až do pozdních večerních hodin. Chodil po palubách, jídelnách, kuřárnách, salónech, a zřizoval stoly a židle. 9.Dubna 1912, den po vyplutí, napsal své manželce: "Titanic je hotový a věřím, jak zítra vyplujeme, budu dělat staré firmě čest."
V den vyplutí, 10.Dubna 1912, ještě udělal poslední inspekci a s lodí byl spokojem.
 
 

Reklama

FB TITANIC-WSL

E-MAIL: TITANIC-WSL@EMAIL.CZ