Last video "Titanic-WSL"

Důležité momenty Titaniku

Podrobná analýza potopení Titaniku

28. září 2013 v 0:04 | Patrik Martiník

Tento článek je analýzou Luca Marzana, který zkoušel slovně napodobit slova Jacka Thayera, očitého svědka katastrofy Titaniku.
Ledovec rozpáral bok Titaniku a ten se začal naklánět- na bok- zhruba si nějak takhle:
(V obrázku jsou dodány také určité sekvence potápění Titaniku)

Loď tedy začala nabírat vodu a naklonila se v několika stupních na pravoboku- tohle všechno samozřejmě učinila srážka, která zničila nýty a nýtované plechy.
Teď se koukneme na záď, respektive na jeji aktivitu během potápění. Jack Thayer vypověděl, že během rozlomení trupu na dvě části se trup lomil ještě před mořskou hladinou a vše bylo krásně vidět, jak se největší loď půlí a jak to loď ničí.
V "reálu" by to mohlo vypadat asi takhle:
V obrázcích 3 a 4 jasně vidíme, že při rozlomení obou částí se ta přední část naklonila lehce na pravou stranu, což bylo také způsobeno dilatační spárou, která jde nádherně vidět ve vraku lodi uprostřed Atlantiku. Druhá možnost byla tonáž jednotlivých kotlů na pravoboku, ale to jsou jen domněnky.
No a konec osudu této lodi? Milionkrát to bylo zdokumentováno, ať už pomocí filmů, nebo knížek. Tak se na to pojďme podívat trochu z ostřejšího, praktického okénka. Zatímco příď se s poslední "pomocí" dvojitého dna odlepil od zádi, záď se, a teď cituji z filmu Titanic(1997) "pohupuje jako korek."
Záď se zpomaleným "zkrouceným" pohybem kácí do studených vod Atlantiku. Pomalu se otáčí vpravo, a padá dolů, co se děje s kotly a motory? Ty jsou vlastně "protizávaží vody" a pomáhá se Titaniku potopit- samozřejmě větší "přednost" při potápění má voda. Titanic navždy zmizel do Atlantiku a nikdo ho dlouho nenašel..

101 let od odplutí Titaniku ze Southamptonu

10. dubna 2013 v 17:44 | Patrik Martiník
V Southamptonu je v lodním doku plno, cestující nastupují a pomalu, ale jistě se blížila dvanáctá hodina, ve které Titanic vypluje. Okolo dvanácté hodiny zazněly signální zvonce, lidé byli na palubách a mávali okolím šátky, Titanic se dal do pohybu.
Jenže začátek plavby se nevydařil, v blízkosti doku byly dvě lodě: New York a Oceanic. Titanic míjel New York a lana, která držela New York u doku, praskla. Menší loď se díky síle lodních šroubů Titaniku přibližovala ke kolosu, kapitán Smith nechal zastavit motory, naštěstí vše zachránil remorkér a Titanic se s New Yorkem nesrazil, každopádně New York se opřel o Oceanic, všechno skončilo naštěstí bez zraněných a škod.
Jenže nebezpečí nebylo zahnáno, Titanic opět zabral a jen tak tak, že i Oceaniku nepraskly lana.
Titanic se bez úhony plavil přes ostrov Wight, odpoledne se dostal do průlivu La Manche a pádil si to k Cherbourgu na svou první zastávku..

Při západu slunce Titanic vjel do cherbourgského přístavu, loď zastavila motory. K boku Titaniku byly přivázány zásobovací lodě White Star Line Nomadic a Traffic.
Na palubu vstoupila také Margaret Brownová, které se po potopení Titaniku začalo říkat "Nepotopitelná Molly Brownová".
Titanic odplul z Cherbourgu kolem půl deváté večer.

Hledání obětí zkázy Titaniku+ pohřbení

30. dubna 2012 v 23:29 | Patrik Martiník(inspirace titanicworld.cz)
15.Dubna 1912 majtelé White Star Line rozhodli, že vyloví těla obětí. Společnost si koupila k tomu A.G Jones & Co, ta najmula loď Mackay- Bennett.
Středa 17.Dubna 1912. Na Halifaxkém nádraží stojí loď jménem Mackay- Bennett na svojí nejhorší plavbu. Budou vyzvedávat mrtvoly. Na lodi bylo více než tuny ledu, sto rakví a balzamovací prostředky. Na lodi byli dobrovolníci, kteří za tuhle práci dostanou zaplaceno.
Mackay- Bennett dorazila na místo potopení 20.Dubna v osmé hodině večerní a druhý den ráno začali vytahovat. Byly vlny, lodi se přesto podařilo vytáhnout 51 těl. To se označilo číslem. K tomu bylo napsáno kolik tělo váží, měří, věk, znaménka, tetování atd. Také byly zapsány cennosti, které osoby měly.
Těla se pomalu rozkládala a tomu se nikdo nedivil, těla byla uprostřed Atlantiku týden. Některé oběti byli zraněny. Ve 20:45 se na palubě lodi konal smuteční obřad. Do moře vrátili celkem 24 těl.
Čtvrté tělo, které posádka nalezla, bylo v podobě malého dvouletého chlapce. Zápis byl stručný: "Žádné identifikační znaky. Žádné svršky a majetek."
23.Dubna 1912 bylo na palubě 80 těl a poté loď zasáhly bouře. I tak ale od 4:30 začaly práce a bylo vyloveno 87 těl.
White Star Line poslala na místo další loď, Minia(majitel American Telegraph Ltd.). Odplula z Halifaxu 22.Dubna o půlnoci a na místo ztroskotání dorazila v pátek 26.Dubna v 6:15. Na Mackay- Bennett bylo nacpáno dalších 14 těl a více se do lodi nevešlo. Na palubě Mackay- Bennettu bylo 306 těl a 116 pohřbila posádka do moře.
Minia převzala štafetu od Mackay- Bennettu. Bylo špatné počasí a loď vytáhla pouze 17 těl. Kapitán Minie W.G.S. DeCartenert řekl White Star Line, že zbývající těla byly proudem vyplaveny do Golfského proudu. 6.Května 1912 se vrátila Minia do Halifaxu. Z přístavu Sorel byla vyslána na místo loď Montmagny.
Ta ale nebyla úspěšná. Protože byla mlha. Loď vytáhla jen 4 oběti. V pátek 10.Května 1912 nalezla loď Harolda Reynolda, kormidelníka Titaniku. Odpoledne našli tělo C. Smithe, který se staral o kabiny.
V pondělí 13.Května 1912 v Louisbargu vyložila Montamagny 3 rakve, ty byly převezeny do Halifaxu.
White Star Line stále neměla dost a vyslala na místo další loď- Algerine, ta našla jednu oběť- stewarda salonu Jamese McGradyho. To byl poslední člověk, který byl vyloven.
Dohromady se našlo 328 těl, 119 lodě vrátila zpět do moře. 209 obětí se dostalo do hrobu a u 128 těl byla zjištěna totožnost.
30.Dubna 1912 připlula loď Mackay-Bennett do Halifaxu a začalo vykládání těl. Zdi bránily tomu, aby se lidé dívaly na tento proces. Jeden novinář se dostal docela blízko a vyfotil si pár dobrých fotek, foťák mu byl zabaven.
První šli na řadu oběti, které byli na přední části paluby. To znamená posádka, poté druhá a třetí třída, těla byly uloženy ve vacích. Poté šli na řadu pasažéři první třídy, tam byla totožnost známa.
Mayflower Curling Rink(tedy hřiště pro lední metanou, dnes curling) se stala márnicí. Bylo tam 67 těl. Někteří byli identifikováni a to pomocí lidí, kteří museli odhalit totožnost. Mrtví byli na kluzišti 2 týdny.
V prvním patře budovy u hřiště se přeměnilo v sídlo koronela a tam byly vydávány úmrtní listy. Tam bylo jméno, pohlaví, věk, narození, adresa atd., příčina byla jasná: "Utonutí při nehodě, SS Titanic, na moři".
Číslo 124 měl J.J Astor- nejbohatší muž na moři. Měl na sobě modrý oblek, kapesník se znaky A.V, hnědé boty s podrážkami, a hnědou košilí se znaky J.J.A. Cennosti od J.J. Astora: Zlaté hodinky, diamantový prsten, knofilíčky s diamanty, 225 Liber v bankovkách, 2 440 $ v amerických bankovkách, 5 L ve zlatých a 7 stříbrných mincí, zlatá tužka, zápisník.
Pohřby byly v pátek 3.Května 1912. Do Fairwiew Cementery bylo vloženo 50 rakví, na katolickém a židovském hřbitově 14 rakví. 4.Dubna byl pohřeb malého chlapečka, který neměl totožnost. Bez identifikace byl vložen do hrobu.

18.Dubna 1912- Připlutí Carpathie do New Yorku

16. dubna 2012 v 18:13 | Patrik Martiník(inspirace Titanicworld.cz)
Na Newyorském lodním nádraží čekaly tisícovky lidí, už je dokonce musela chránit i policie. Ta uzavřela ulice poblíž nádraží. New York čekal na Carpathii s pasažéry Titaniku. Záchranné instituce a dokonce i normální lidé pomáhali. Hotely v New Yorku měly k dispozici 700 lůžek, zbytek se ubytoval u Armády spásy atd.. Nemocnice byli připraveny k přijetí pacientů, kteří se během katastrofy zranili. Zachránění šli třeba i do obchodního centra se schovat. Lidé dokonce dávaly peníze cestujícím třetí třídy. Hvězdy uskutečnily organizační sbírky, jeden sobotní fotbalový zápas měl jít do divadla na představení Titaniku. Pelysylvánské železnice brala trosečníky do Filadelfie zadarmo.
Od 18:00 stále byly davy lidí u nádraží. U Newyorského zálivu byly připravení novináři.
Zhoršilo se počasí, byl vítr a mlha, ale i přesto Carpathia úspěšně doplula do New Yorku. Všechny sirény, klaksony atd. začaly houkat. Carpathia zastavila. Všichni novináři chtěli na palubu a udělat rozhovory. Tohle kapitán Rostron nedovolil. "Museli jsme brát ohled na zachráněné. Dělat s nimi rozhovory by je rozrušilo." řekl.
Lodivod chtěl pustit novináře na palubu, ale Rostron mu to zakázal. Lodivoď dotíral, a kapitán už pomaličku měl nervy. Nakonec to lodivoď vzdal.
Lodivoď vyšel z paluby a reportéři se za ním hnali. Jednoho reportérovi dokonce důstojník Rees uhodil. Novinář stále byl na můstku a slíbil, že na palubu nepůjde. A on nešel.
Carpathia šla do pohybu, míjela Sochu svobody, a na nábřeží stály tisíce reportérů a jak viděli, že je to Carpathia a že tam jsou cestující, tak si vzali foťák a fotili. Zastavila u přístaviště společnosti Cunard a i tam byli novináři. Ti chtěli zlákat cestující na peníze, když skočí, tak je vyloví. Začalo pršet. Carpathia dávala z lodi záchranné čluny Titaniku.
V 9:35 se ocelová lana napnula k molu a vycházeli první trosečníci. Carpathii opouštěli prvně lidi z první třídy, poté z druhé a nakonec třetí.
U druhé třídy se setkalo opravdu hodně známých, kteří čekali na své kamarády. Mezi pasažéry 2.třídy odešla i paní Beckerová ze třemi malými dětmi. Bydlela v Ohiu, ale ten den zůstala v New Yorku.
Třetí třída odcházela poslední. Všichni na které čekali známé, mohli odejít hned, ti, co neměli příbuzné nebo kamarády, museli počkat na nádraží.
Ke kordonu šel senátor William Alden Smith a vstoupil na palubu Carpathie. Hledal Bruce Ismaye. Našel ho a zaklepal i přesto, že na dveřích bylo napsáno "Neklepat." Smith se bavil s Ismayem a jak vystoupil s Carpathie, čekali na něj novináři. "Rozhovor byl otevřený a zdvořilý." řekl. "Zítra půjde společně s důstojníky Titaniku do hotelu a pak půjdou na výslech."
Dvěma mužům se nenápadně povedlo se dostat na palubu Carpathie. Prnví byl Marconi, který vynalezl vysílačku, kterou Titanik volal o pomoc. Druhý byl reportér slavného New York Times Jim Speers a to jen díky Marconimu, který řekl, že to je jeho kamarád. V telegrafické místnosti byl Harold Bride, který měl obvázané nohy a měl vzkazy. Marconi mu řekl: "Teď to nemá snad smysl." Bride řekl zpět Marconimu: "Pane, Phillips zemřel. Zahynul."
Policie hlídala davy diváků na nábřeží. Cestující přicházeli z Carpathie a někteří se potkali se svými známými. Po několika minutách zbyli na molu ti, kteří se svých blízkých nedočkali. Nad ránem bylo lodní nádraží v New Yorku prázdné.
Kapitán Rostron a příšlušníci Carpathie zachránili 700 lidem k záchraně. Dávali trosečníkům najíst, napít, dávali jim čisté oblečení a kajuty. Takže Carpathia si vzala z lodi od Cunardu deky, uhlí, potraviny atd., aby se mohly vypravit na další cestu....

15.Dubna 1912- Carpathia na místě činu

15. dubna 2012 v 17:40 | Patrik Martiník(inspirace Titanicworld.cz)
Ve 2:35 řekl lékař Carpathie dr. McGhee že paluby pro trosečníky jsou připraveny. Kapitán Rostron viděl signální raketu a řekl: "Tam je světlo! Ještě musí být na hladině!" V 1:35 dostal radista Carpathie zprávu, že Titanic je na tom špatně. Poté už nic nedostali. Rostron si myslel, že raketa je od nějakého záchranného člunu.
Minutu po raketě viděl kapitán ledovec, a tak dal změnu kurzu a poloviční rychlost. Naštěstí se ledovci vyhnula. Takže kapitán dal rozkaz "Plnou parou vpřed!" ale zase tam byla ledová hora, Carpathia se opět ubránila. Kolem ledovců plula půl hodiny.
Carpathia pomaloučku dorazila na místo, které ji Titanic dal. Rostron řekl, ať zapálí světlice, a poté, asi 400 metrů od Carpathie, opět vzlétla raketa. Ve 3:25 byla Carpathia na místě. Titanic byl dávno pod hladinou. Pomalu se rozednělo.
Ve 4:00 signalizoval zvon že se mění stráže. Hankinson vytřídal Deana a samozřejmě šel na řadu i nový kormidelník. Poté opět zahrozil ledovec, Carpathia se opět vyhnula. Zanedlouho viděla Carpathia první člun Titaniku. Byl to Člun č. 2 s velení Boxhalla. "Máme jen jednoho námořníka, spolupráce nebude dobrá." řekl Boxhall.
Jako první z trosečníků z Titaniku vstoupila na Carpathii Elizabeth Allenová, pomohl ji Brown. I Boxhall vyšel na můstek a Rostron se ho zeptal, kde je Titanic. "Není. Potopil se ve 2:20".
Ráno se rozednívalo a každou minutou tma odcházela. Všichni viděli osudný ledovec. Bylo jich tam moc. Podle důstojníka jich tam bylo kolem 25. Na hladině byli také pozůstatky z lodi.
Ve 4:10 dorazil člun č.2, člun č.13 musel obeplout ledovec, jinak by se zachránění opět potopili. Ve 4:30 dorazili ke Carpathii. První byly vytahovány ženy a děti, poté muži a naposled členové posádky Titaniku.
Další čluny postupně připlouvali ke Carpathii. V 6:00 připlul člun č. 3. Na něm byl Henry Sleeper Harper a na Carpathii měl kamaráda Ogdena. Henry řekl "Louisi, co stále děláš že vypadáš tak dobře?" Co prožila cestující Elisabeth Schutesová? "Z Carpathie spouštěli lana a tím jsme se vytahovali na loď. Měla jsem ledové ruce a nemohla jsem se udržet na laně. Nakonec jsem šplhla k nějakým dveřím a lékař mě odvedl do teplé místnosti. Tam nám dali horké pití a starali se o nás."
O pár minut později připlul také skládací člun C, na palubě byl Bruce Ismay. Třásl se opřel se o loď. Lodní lékař k němu přistoupil a ptal se, jestli nepůjde do salonu a nedá si pití. "Ne, nic nechci." odpověděl Ismay. Lékař ho popohnal "Ale vemte si něco." Na to mu Ismay řekl: "Když mě necháte tady, budu šťastnější." Lékař nakonec odvedl Ismaye na svojí kajutu a nechal ho tam samotného. Nikoho nechtěl ani vidět.
Kapitán Rostron se ho zeptal: "Nemyslíte, že by bylo vhodné napsat vzkaz do New Yorku?" Ismay souhlasil a na papírek napsal: "S hlubovým litováním vám zděluji, že Titanic se ráno po nehodě s ledovcem potopil. Mnoho lidí ztratilo život."
Ke Carpathii se blížil člun č. 4. "Mysleli jsme si, že ke Carpathii nikdy nedoplujeme." řekla žena. Člun byl asi poškozený, celou dobu se do něho valila voda. Navíc, člun byl ještě naplněn o pasažéry s člunu B, který se převrátil. Někteří muži se na Carpathii odšplhali, některé ženy byly vytahovány.
Rostron viděl Ogdena a zeptal se ho: "Co váš foťák?" Ogden na foťák nemyslel. Ale i tak pro něj zašel a začal fotit. Jsou to jediné fotky z osudného rána.
V 7:00 připlul člun č. 14, který táhl člun D. Oba čluny navigoval Lowe. Cestující Carpathie se dívali, někteří pomáhali. Trosečníci z Titaniku většinou se strachovali o své blízké, ve většině o ně ztratili, jen někdy se stalo, že se našli.
V 8:15 měla Carpathia už všechny pasažéry, krom člunu č. 12. Ten byl v blízkosti Carpathie, a kormidelníkům na ni se nedařilo k lodi připlout. Člunu velel Lightoller a to měli trosečníci na člunu štěstí. Rostron otočil příď Carpathie o 100 metrů a člun se přiblížil. Nakonec se člun dostal ke Carpathii a poslední trosečníci vyšli na palubu v 8:30. Jako poslední šel Charles Lightoller. Viděl ho důstojník Carpathie Dean, který se s Lightollerem znal a tak řekl "Čau, Lighte, co tu děláš?"
Na Carpathii se nacházelo 706 pasažérů s Titaniku. Ostatní zahynuli.
Kdo na Titaniku zemřel? Kapitán, 3 z 7 důstojníků, strojníci, konstruktér Thomas Andrews, hospodáři, lékaři, lodní orchestr, poslíčci... A také z první třídy 57 milionářů. Tohle dokáže jeden ledovec..
Cestující s Carpathie se konečně vzpamatovali a dozvěděli se, že to jsou trosečníci s Titaniku. Takže se začali starat: Oblékali je do suchých oblečení, muži přenechávali cestujícím z Titaniku své kajuty a pokoje. Např. v kabině kapitána Rostrona byly schovány 3 ženy. Cestující Carpathie pomáhali trosečníkům, utěšovali je.
Dorazil Californian. Kapitán Rostron požádal kormidelníka, aby odplul pryč. Všichni pasařéži byli na lodi a čluny také. Carpathia se poté podívala zpět na místo činu a hledali živou osobu. V takovém mrazu ale všichni umrzli.
Takže Carpathia s trosečníky pádila směr New York. I když musela mít povolení od Ismaye. dr. McGhee šel do kajuty Ismaye, ptal se ho, ale on nereagoval. A tak bez dovolení plula Carpathia do New Yorku.

Přeživší: 706 osob
První třída: 60 procent(145 žen a dětí, 54 mužů)
Druhá třída: 42 procent(104 žen a dětí, 15 mužů)
Třetí třída: 24 procent(20 žen a dětí, 194 mužů)
Důsledky jsou opravdu katastrofální...

Noc z 14. na 15.Dubna 1912- Ledovec a potápění lodi(Část 2.)

14. dubna 2012 v 23:38 | Patrik Martiník(inspirace Titanicworld.cz)
Třetí třída na tom byla hůř. Muži byli na přídi lodi, ženy na zádi. Hlavní chodba na palubě E, která se nazývala Scotland Road, byla plná mužů a zavazadel.
Thomas Andrews říkal jen pravdu, neskrýval se tím, že Titanic půjde ke dnu.
Důstojník Boxhall pomáhal stahovat plachty na člunech, poté šel na můstek a odtud viděl světlo. Vypočítal polohu Titaniku a pádil si to k telegrafické stanici. Pára vydávala velký zvuk, nic nebylo slyšen jen ta pára.
Titanic volal o pomoc a údaje byly 50 stupňů 24 minut- tohle zastihl mys Race a také parník Frankfurt, který v 0:18 odpověděl "OK." Slyšely to i ostatní lodě. V 0:25 zachytila Titanic i loď Ypiranga a poté Carpathia. Titanic říkal, že narazila na ledovec a potápí se. Phillips se ptal Frankfurtu, jestli plují na pomoc. Frankfurt odpověděl, co se s Titanikem děje. Titanic odpověděl, že ať zdělí kapitánovi, že se potápí. Frankfurt odpověděl ve stylu "OK."
V 0:40 slyšel volání parník Birma a loď Virginian, který tuto zprávu dostal od mysu Race.
Philips dostával stovky upozornění, ale lodě byly docela daleko. Kapitán spoléhal na Olympic, je tam hodně místa a nemuselo by zemřít moc lidí. Ale Olympic byl 500 mil od Titaniku a i kdyby plul na všechny kotle, bylo by pozdě.
Boxhall zase spoléhal na velký parník, který by mohl připlout. Poté důstojník viděl větší loď v blízkosti Titaniku. Kapitán Smith řekl ať volají pomoc. "Ať rychle připlují, potápíme se." Boxhall se vrtěl s lampou, bohužel nic. Kapitán Smith nařídil odpálit první rakety. Jedna raketa byla vystřelena za 6 minut.
Mezi 1:00 a 2:00 byly vyslány první záchranné čluny na moře. Phillip se stále snažil vyťukat loď, bohužel bez úspěchu.
Radisté zachytávali skoro každou minutu poznatky z lodi:
1:00 Titanic odpovídá Olympiku a udává svoji pozici.
1:02 Titanic volá Asian a žádá o okamžitou pomoc. Asian hned
odpovídá a zaznamenává pozici Titaniku. Je předána kapitánovi,
který instruuje radistu, aby požádal Titanic o její opakování.
1:02 Virginian volá Titanic, ale nedostává odpověď. Mys Race žádá
radistu Virginianu, aby oznámil svému kapitánovi, že Titanic
narazil na ledovou horu a potřebuje okamžitou pomoc.
1:10 Titanic volá Olympic: "Srazili jsme se s ledovcem. Potápíme se
po přídi. Připlujte, jak nejrychleji můžete." Následuje pozice.
1.10 Titanic znovu Olympiku: "Kapitán žádá, abyste připravili čluny.
Jaká je vaše pozice?"
1:15 Baltic Caronii: "Prosím, oznamte Titaniku, že k němu plujeme."
1:20 Virginian slyší, jak mys Race informuje Titanic, že mu Virginian
pluje na pomoc ze vzdálenosti 170 mil severně od něj.
1.25 Caronia sděluje Titaniku, že mu pluje na pomoc Baltic.
1:25 Olympic udává Titaniku svoji pozici a ptá se: "Plujete nám v jižním
kursu vstříc?" Titanic odpovídá: "Dáváme ženy do záchranných
člunů"
1:27 Titanic oznamuje všem: "Dáváme ženy do člunů."
1:30 Titanic opakuje Olympiku: "Cestující nastupují do člunů."
1:35 Olympic se ptá Titaniku, jaké má počasí. "Jasno a klidno,"
odpovídá Titanic.
1:35 Baltic slyší Titanic: "Voda vniká do strojovny."
1:35 Mount Temple slyší, jak se Frankfurt ptá: "Jsou kolem vás už
nějaké čluny?" Žádná odpověď.
1:37 Baltic sděluje Titaniku: "Spěcháme k vám."
1:40 Olympic Titaniku: "Zapaluji co nejrychleji pod všemi kotly."
1.45 Mys Race žádá Virginian: "Prosím, řekněte vašemu kapitánovi
toto: ,Olympic pluje plnou rychlostí k Titaniku, ale jeho pozice je
40.32 S, 61.18 Z. Vy jste Titaniku daleko blíž. Titanic již odesílá
ženy v člunech a říká, že má klidné a jasné počasí. Olympic je
jedinou lodí, kterou jsme slyšeli oznamovat, že pluje Titaniku na
pomoc. Ostatní od něj musí být příliš vzdáleny.
1.45 Poslední signál Titaniku zachycený Carpathií: "Strojovna je
zaplavena až po kotle."
1:45 Mount Temple slyší, jak Frankfurt volá Titanic. Žádná odpověď.
1:47 Caronia slyší Titanic, ale signál je tak slabý, že mu není rozumět.
1:48 Asian slyší, jak Titanic vysílá SOS. Asian Titaniku odpovídá, ale
sám odpověď nedostává.
1:50 Caronia slyší, jak Frankfurt volá Titanic. Podle udávané pozice je
v době vysílání prvního SOS vzdálen od Titaniku 172 mil.
1:55 Mys Race sděluje Virginianu: "Neslyšeli jsme Titanic už asi půl
hodiny. Možná už nemá elektřinu."
2:00 Virginian slyší Titanic velmi slabě, síla jeho signálu se podstatně
snížila. (zdroj: titanicworld.cz)

Zaplavila se kotelna číslo 5, ale i tak stoje pracovali a díky tomu bylo světlo na Titaniku poměrně dlouho. Na Titaniku po odplutí všech člunů pravděpodobně zůstane 800 lidí.Někteří věděli, že už se nezachrání a tak nechali svůj osud volný.
Voda trhala přepážky, kolem 1:20 voda vnikala mezi ocelové pláty podlahy, téměř až ke kotelně č.4. V této kotelně se museli uhasit ohně a topiči se museli zachránit. Poslední po žebříku šel Getirge Cavell. Thomas Andrews to očekával: voda se přelévala přes okraje přepážek a ohrožovala poslední 3 kotelny. Díky ohni bylo na Titaniku stále světlo. Někteří topiči zdrhli jen těsně.
2:00, 15.Dubna 1912. Titanic se nakláněl na levobok a příď se nořila do vody. Okny na palubě C proudila voda, a tím pádem zaplavovala opuštěné kabiny první třidy. Vše bylo prázdné: Salóny, jídelny a haly. Jen někdy byli slyšet pasažéři nebo posádka. Tam, kde bylo před několika hodinami plno, je teď pusto a prázdno. Naopak člunová paluba byla zaplněná a to byl problém pro rozkládání člunů. Cestující třetí třídy nechtěly opustit loď. Doufali, že připluje nějaká loď a zachrání je. Příď se ponořovala, nejvíce lidí byla na zádi.
2:10. Thomas Andrews byl nalezen v kuřáckém salonu pro první třídu. Velká místnost s velkou osobností. Andrews tam byl sám. Na stolku byla záchranná vesta. Steward řekl: "Vy to ani nezkusíte?". Andrews neodpověděl a tak steward tiše odešel.
Příkon elektřiny klesal, a tak byla loď připravena na nouzový režim. Ale to bylo zbytečné, loď svítila ještě pár mint před potopením lodi.
Kapitán Smith děkoval posádce a řekl, že svoji povinnost splnili a ať se jdou zachránit oni. Jak potkal důstojníky Wilda, Murdocha a Lightollera, řekl, ať se mají zachránit.
Hudba díky hudebníkům hrála, osm hudebníků stálo na člunové palubě při vstupu na Velké schodiště. Lawrence Beesley poté napsal. "Tu bylo hodně statečných činů, ale ti, co hráli minutu za minutou, si zaslouží být na vrcholu. Musí být zapsání na seznam věčné slávy."
Muži z třetí třídy mohli také na člunovou palubu. Ta už byla z velké části na přídi zatopena. Všichni se schromážďovali na záď. Všichni, krom některých jedinců, se chtěli zachránit. Sen o Novém světě se pro lidi z třetí třídy rozplynul.
Sedmnáctiletý Jack Thayer se svým přítelem Longem se dohadovali, jestli skočí z lodi. Nakonec se rozhodli že ano, doplavou ke člunu. Thayer se zadíval na muže, který vypil celou láhev ginu. Jack si pomyslel: "jestli se zachráním, tak ho neuvidím." Ale nakonec ten pán, který pil gin před potopením, patřil mezi první trosečníky vstupující na palubu Carpathie.
Příď již byla pod vodou, ve 2:15 se posunula dopředu a přišla vlna. Záď se zvedala, voda zaplavila můstek, kabiny, dokonce i čluny. Vlna vzala sebou i kapitána Smithe. Mezi známé osobnosti zemřeli v 2:15 také John Jacob Astor.
Jack Thayer vzpomínal: "Cítil jsem že se loď sune dopředu, vše explodovalo. Společně s Longem jsme vyskočili na zábradlí. Já jsem se posadil na něj, Long přelezl. Poté sklouzl dolů a od té doby jsem ho nikdy neviděl. Hned jsem skočil i já." Milton Long byl zachvácen proudem. Thayer se odrazil silně a spadl docela daleko. To mu zachránilo život. Šok z ledové vody mu vzal dech, ale jen na chvíli. Plaval dál od lodi. Poté se otočil a podíval se na Titanic. "Loď byla zářivá a vypadalo to, jako kdyby hořela. Nevím, proč jsem neplaval dál. Zůstal jsem na místě. Jak se Titanic potopil tak Jack šel pod vodu. Pak se vynořil. Uviděl skládací člun B a muži mu pomohl se dostat na něj.
Příď definitivně byla pod vodou, která brala sebou i první komín. Ten se odlomil a trefil zhruba sto trosečníků. Pod komínem byl mrtvý John Jacob Astor- nejbohatší muž na lodi. Za několik dní bylo jeho tělo vytaženo, bylo pokryto sazí a hlavně bylo na padrť.
Titanic byl stále osvětlen. Svítily i kabiny, zádní část se stále zvedala, příď naopak. Carl Jansen vzpomínal: "Ocitli jsme se ve tmě. Byl jsem zatemněn. Slyšel jsem jekot a křik. Loď šla dolů, mě trefila vlna a smetla mě.
Rachot ustál. Titanic byl kolmo ke hladině. Záď se pootočila doleva a klonila se k hladině. Čluny rychle pluly pryč, protože Titanic, resp. jeho vír by je mohl stáhnout dolů.
Titanic se nehýbal. Šel pod hladinu. Zanedlouho se nad hladinou objevil poslední objekt lodi: vlajka. Titanic se potopil. 3.důstojník Pitman se podíval na hodinky a tam bylo 15.dubna 1912, 2:20 ráno. Nejkrásnější loď světa, Titanic, se ocitl na dně oceánu....

Noc z 14. na 15.Dubna 1912- Ledovec a potápění lodi(Část 1.)

14. dubna 2012 v 22:19 | Patrik Martiník(inspirace Titanicworld.cz)
Neděle 14.Dubna 1912, 23:00. Na hnízdě je Robinson Lee a Frederick Fleet. Oba nevidí zhola nic.
V mlze nešlo lehce poznat ledovec. Oba hlídkaři se soustředí na stoprocent.
Titanic plul 21 až 21,5 uzlů, což je docela dost.
23:39. Mlha houstne, Frederick Fleet si všímá objektu, který je před lodí. Objekt se neustále zvětšoval. Najednou Fleet poznal, že je to ledovec. "Před námi led!" vzkřikl a zvonil na zvonec. Vzal si telefon a do něho řekl "Ledovec přímo před námi!" Moody odpoveděl "Děkuji."
Murdoch šel k telegrafu a řekl strojovně, ať loď zastaví a kormidelníkovi nařídil "Docela vpravo!". Kormidelník točil o stošest. Moody řekl: "Kormidlo docela vpravo!".
Frederick Fleet se díval na ledovec a divil se, proč se Titanik neotáčí. Ledovec se blížil, ale vypadalo to, že Titanic se ledovci tak tak vyhne. Loď se ale otřásla a vydávala divné zvuky. Na hnízdě prý šlo slyšet jen skřípění, ale nepocítili otřes.
Bohužel, Titanic se nevyhnul ledovci a narazil do něj. Ledovec roztrhal 3 nákladové komory a voda se valila přes kotelny.
Smith přišel na můstek. Ptal se Murdocha: "Pane Murdochu, co to bylo?". "Ledovec, pane." odpověděl. "Rozkázal jsem docela vpravo a zpětný chod strojů, byl ale blízko. Více jsem nemohl udělat."
"Uzavřete vodotěsné dveře." rozkázal kapitán. "Už se tak stalo." rychle odpověděl Murdoch.
Titanic se naklonil o 5 stupňů doprava. "Ach bože." křičel kormidelník. Kapitán vyslal dolů Hutchinsona aby řekl novinku Boxhallovi. Ten se to dozvěděl a spěchal na palubu, přitom se srazil s Iagem Smithem. Ten mu řekl, že skladiště pošty se plní. Šel na palubu G a tam slyšel jak voda se vlévá do lodi. Situace byla vážná.
Kapitán Smith chtěl vědět více o lodi. Všechna hlášení, které dostal, byla špatná. Wilde se zeptal kapitána, jestli je poškození vážné. Kapitán řekl ano. Vzbudil se i Generální ředitel White Star Line Bruce Ismay. Byl na lůžku a tam si uvědomoval, co se mohlo stát. Přišel na můstek jen v bačkorách a v pyžamu. Zeptal se stewarda, co se stalo. "Nevím, pane." řekl. Ismay si oblékl kabát a šel směrem k můstku. Kapitán mu řekl, že narazili do ledovce a že poškození je velké.
Kapitán Smith si přivolal konstruktéra Thomase Andrewse. On mohl vědět, jak je na tom Titanic špatně.
Kapitán se šel podívat do podpalubí. Radši šli chodbami pro posádku, aby nevyvolali paniku. Došli k poště a k sálu pro míčové hry, to už bylo zaplaveno. Thomas Andrews si vzal mapku lodi a řekl, že voda se bude valit od jedné komory dál a dál a dál. Bylo jasno: Titanik se potopí. Řekl i přibližný čas: Hodina, hodina a půl. Vraceli se na můstek halou na palubě A, tam už byli pasažéři. Andrews ale nic neřekl.
Thomas Andrews a Edward Smith už věděli, co Titanic v následující době čeká. Pro některé už bylo pozdě.
Námořnici na člunové palubě začali připravovat záchranné čluny. Pitman potkal Moodyho, který mu řekl, že Titanic narazil do ledovce ale on ho neviděl. Na mezinádstavbové palubě už byly kousky ledu. Pitman viděl topiče a zeptal se jich, co se děje. Prý jejich prostory zaplavila voda.
Pátý důstojník Lowe se dostal na palubu, náraz ho nezbudil.
Paluba C byla zahalena kusy ledu. Cestující první třídy si zahráli fotbal.
Kotelny byly plné vody a ohně, který se uhasil. Vůbec tam nešlo vidět a jak Frederick Barrett šel směrem ke kotlům, dál se neodvážil.
Kotle mohly díky nabírající teplotě i vybuchnout. Titanic by tím šel dříve ke dnu. Barrett dostal další úkol: vyhnat kotelníky z kotlů. "Když jsme hasili ohně, jako kdybychom byli v pekle." řekl George Kemish, jeden z topičů.
Bohužel do kotle se opět valila další vlna. Všichni šli k nouzovému žebříku a unikli skoro všichni krom Johna Shepherda. Titanic měl pravděpodobně svou první oběť.
Zazněly poplachové zvonce a strojníci byli vyhnáni do práce. Někteří šli hasit kotle, další šli natáhnout do komor hadice. Tuny vody se opět vrátily do moře. I tak byl život Titaniku na pár minut ušetřen.
Přesně o půlnoci se vyměnily hlídky na hnízdě, na službu šli Hogg s Evansem.
I u telegrafu se měnili lidé. Bride vystřídal Phillipse. Jak Thomas Andrews řekl kapitánovi, že se Titanic potopí, tak vzkázal aby byly spuštěny záchranné čluny. Titanic měl poslední hodinu a půl. Smith zašel do kabiny telegrafistů, aby řekl, že se Titanic potápí.
Bocman si sehnal píšťalku a tím přivolával námořníky ke člunům. Na člunové palubě se kvůli komínům nedalo vydržet, byl totiž velký hřmot. "Bylo to, jako by blízko vás přejížděly tisíce lokomotiv." řekl Lightoller. Důstojníci se domlouvali rukama.
Titanic měl 20 záchranných člunů, což bylo málo, vlezlo se na ně jen 1178 osob a na palubě Titaniku bylo 2207 cestujících.
Kapitán Smith lítal od paluby k telegrafické stanici a zpět. Řekl, ať vyšlou na místo pomoc, protože se Titanic potápí. Kolem oceánu se "rozletěly" Morseový znaky "CQD". Phillips tak učinil 6x a až pak ho slyšel mys Race.
Kapitán řekl, ať si všichni obléknou něco teplého, protože je zima. A aby si cestující bez pardonu oblékli záchranné vesty.
John Hardy obešel všechny kajuty druhé třidy a říkal, ať si oblečou záchranné vesty.
Na palubě A potkal Thomas Andrews Annie Robinsonovou. Ta se ptala, co má dělat. Andrews ji odpověděl, ať si všichni oblečou záchranné vesty a šli na člunovou palubu. Za 15 minut ji potkal znova a řekl ji ať odemkne všechny kajuty a vezme vesty a deky. Andrews neviděl na těle Annie vestu a ptal se, jestli má. "Zatím ne. Nechci se v ní ukazovat." řekla Annie, ale Andrews ji řekl ať si okamžitě vestu obleče. Robinsonová poté řekla, že to bylo naposledy, co ho viděla.
V třetí třídě nešly odemknou dveře od kabin a tak je cestující vykopli. Steward všechno viděl a řekl, že až budou v New Yorku tak půjdou do vězení, ničili majetek lodní společnosti. Možná si v této chvíli steward neuvědomil, jaká vážná situace je a je jedno, jestli loď zničí lidé nebo oceán samotný.

Neděle 14.Dubna 1912- 5.Den plavby

14. dubna 2012 v 12:44 | Patrik Martiník(inspirace Titanicworld.cz)
14.Dubna měl patřit k obyčejným, byť krásným dnům na palubě Titaniku. Kapitán s důstojníky, strojníky a stewardy šli obhlédnout loď. Jednalo se prohlídku. Prošli celou loď, všechny paluby a ostatní místnosti. Poté se věřící odebrali do jídelny první třídy na nedělní bohoslužbu. Lidé zpívali náboženské písně.
Jídelna neměla klid, hned po bohoslužbě se chystaly stoly pro oběd. Kapitán lodi E. Smith si rád při občerstvování pohovořil s ostatními cestujícími. Smith byl hodně oblíbeným kapitánem.
V neděli bylo krásné počasí. Moře bylo klidné, byl vítr, viditelnost byla také dobrá. Titanic se plavil čím dál rychleji: 11.Dubna plul 386 mil, 13.dubna již 519 mil a do dopoledne 14.dubna 546 mil. Smith řekl, že jestli takhle bude Titanic pokračovat, bude v New Yorku v rekordním čase. Rychlost byla čím dál vyšší.
Odpoledne bylo skoro stejné jako v minulých dnech. I když 14.dubna bylo chladněji, večer byla velká zima. A navíc, bylo jasno, nebyl vítr, ale i tak cestující na člunové palubě zůstali. Skoro všichni byli v útrobách lodi, na promenádách, v salónech, atd..
Ve druhé a třetí třídě panovala pohoda. Všichni tančili při hudbě a zpěvu, až kolem 23. hodiny se sály, salóny a kuřárny vyprázdňovali.
V 21 hodin přišla na Titanic zpráva, že jsou nalezeny ledovce v oblasti 42 stupňů s.š a 49-51 z.d.
Jak byli rozděleni služby na můstku?
Důstojníci:
Mudroch(10:00-14:00)
Wilde(14:00-18:00)
Lightoller(18:00-22:00)
Murdoch
Mladší důstojnící:
Pitman, Lowe(12:00-16:00)
Boxhall, Moody(16:00-18:00) "psí stráž"
Pitman, Lowe(18:00-20:00) "psí stráž"
Boxhall, Moody(20:00-24:00)
Pitman, Lowe
V 12:30 Lightoller vyměnil Murdocha, aby se mohl Murdoch občerstvit. Kapitán Smith podal Ligtollerovi marconigram, ve 13:00 se Murdoch vrátil a Lightoller předal zprávu.
V 12:42 dostal Titanic zprávu od Balticu, která patří White Star Line. "Kapitánu Smithovi, Titanic. Máme mírný vítr, je jasno. Parník Athenai minul ledovec v 41 stupňů, 51 minut s.š. a 49 stupňů z.d."
Kapitán si nechal toto prohlášení a na obědě potkal Bruce Ismaye, takže mu zprávu předal. Ismay se podíval na papírek, a dal si ho do kapsy, až odpoledne ho vytáhl, ukázal manželce a opět si to ponechal v kapse.
Zpráva měla být v mapovně, ale do 19:15 byl u Ismaye. Kapitán se zeptal. "Máte ten telegram který jsem vám dal? Chci ho do mapovny." Nakonec se tam ukázal, ale pozdě.
Ve 14:00 převzal vedení na můstku po Murdochovi Wilde. Boxhall řekl Wildemu jiný kurz. Kormidelník otočil kormidlem doleva a až bude loď rovná, má srovnat i kormidlo.
Šestá hodina byla v opomenutí střídání stráží. Lightoller se vrátil na můstek. Byl i nový kormidelník: Robert Hitchens.
Sestava se měnila i v hnízdě, Jewell vystřídal Hogga. Lowe zahlédl papírek, na kterým bylo napsáno "led" a místo, kde je. Důstojník si vypočítal, kde ledovec přibližně bude.
V 19:30 dostal Titanic zprávu od Californianu, a infomoval o dalších ledovcích. Bride odeslal zprávu na můstek, Titanic se střemhlav plul ke své zkáze.
V 20:00 přišli na službu důstojníci Pitman a Lowe. I kormidelník byl vystřídán. Lightoller byl na můstku, služba mu končila v deset večer. Moody by poveřen na vypočítání pozice, ale jakmile se dozvěděl, že loď dopluje k místu až po jeho službě, nezajímal se. Ve 21:00 byl stupeň pod nulou.
Smith s Lightollerem se dali do rozhovoru. "Je chladno." řekl kapitán. "Ano, pane" dodal Lightoller. "Je jeden stupeň pod nulou." "Není vítr" pokračoval v rozhovoru kapitán. "Je bezvětří, těžko poznáme ledovce."
Kapitán poté odešel do salónu a jak se vracel, tak neviděl, jak je jasno. "Je jasno" pravil. "Ano" souhlasil Lightoller. "Světla se budou odrážet od ledovců." "Ano." dodal Ligtoller. Kapitán byl již unaven a tak řekl, že jestli se něco bude dít, tak ať ho zbudí.
Lightoller dal příkaz Moodymu, ať zavolá hlídkám, že mají hledat ledovce.

Sobota 13.Dubna 1912- 4.Den plavby

13. dubna 2012 v 12:30 | Patrik Martiník(inspirace Titanicworld.cz)
13.Dubna 1912 byl poslední den před velkou katastrofou. Cestující samozřejmě nevěděli, že se loď potopí, vždyť ji měli jako za nepotopitelnou. Zachráněná cestujcí René Harrisová řekla: "Počasí, luxus, komfort- to všechno bylo parádní. Dny ubíhaly. Chtěla jsem, aby tato plavba byla napořád."
Jack Thayer, syn železničního krále z Pensylvánie, vyprávěl: "Krásné počasí, loď, která vypadala jako palác, co více si přát. Bylo mi 17, takže jsem se chtěl dozvědět o všem, co se na lodi děje. Ta technika... opravdu jsem se nepřipadal na lodi."
Ano, cestující první třídy si plavbu na Titaniku obzvlášť pochvalovala. Tanec, večírky, koncerty, špičkové občerstvení, to vše byla paráda. Posádka si cestujících vážila a starala se. Museli se postarat také o to, aby určitá osobnost nechyběla na večeři či jiné akci. O tohle všechno se starala francouzská společnost.
Osudný den 14. Dubna se blíží...

Pátek 12. Dubna 1912- 3.Den plavby

12. dubna 2012 v 13:00 | Patrik Martiník(inspirace Titanicworld.cz)
Titanic psal svůj příběh i 3. dnem plavby v Pátek. Ráno bylo krásné počasí, na člunovou palubu doléhalo sluníčko a bylo příjemně. Cestující si přivstali, aby viděli nádherné počasí, které pro ráno nebylo typické. Není se co divit, skoro všichni se plavili poprvé na lodi a s každým dnem si příbírali nádherné vzpomínky.
Spousta cestujících se jen tak procházelo po palubách a čekali na snídani, někteří využili tělocvičnu, bazén či člunovou palubu na sportování. Stewardi připravovali jídelny, do kterých cestující brzy vstoupí. Co si mohli sportovci dopřát hlavně v tělocvičně? Box, veslování, vzpírání, dokonce i elektronický kůň byl k dispozici. Hrálo se také s míčem v sálu pro takového hry a někteří začli nový den čvachtáním v bazénu.
Po snídani někteří pokračovali ve svých aktivitách, které dělali před snídaní. Kdo si nevěděl rady, mohl se zeptat okolo jdoucích stewardů, kteří všem laskavě odpověděli.
V hojném počtu se shromáždili lidé v kuřárnách. I kavárny se narvaly k prasknutí. Mnozí hráli karty, samozřejmě o peníze. Milovníci hudby se odebrali k lodnímu orchestru, který měl koncert. K tomu všemu příspívalo sluníčko. Cestující si opět pochvalovali loď, konkrétně hluk motorů, které nebyli vůbec slyšet.
Největší luxus(a také že si za to museli cestující zaplatit) si užívali cestující I. třídy. Titanic byl nejlepší a nejluxusnější "plovoucí hotel". Noviny psaly že Titanic byl postaven pro může velkého světa, kteří si tohle mohli dovolit, zaplatit částkou, která byl uživila rodinu na celý rok. Luxus si pochalovali i cestujcí druhé a i třetí třídy.
Druhá třída měla také určitý luxus. V prostřední třídě byli novináři, inženýři, obchodníci, lékaři atd.. Titanic byl jako jejich domov. Ano, neměli takový luxus jako cestující první třídy, ale co by za to dali obyčejní smrtelníci. Všichni si plavbu na Titaniku užívali.
Třetí třída byla levná, ale pro některé také dobrá. Ve třetí třídě cestovali turisté nebo například uprchlíci, kteří chtěli zažít nový život. Měli postaráno o stravu, pohodlí, měli čisté oblečení, cestující si mohli jen užívat. V noci se slavilo, pilo- to vše ve společenské místnosti. Sice tam bylo hodně národností, takže někteří si nerozuměli, ale při karetních hrách nebo tancování to nevadilo. Ve třetí třídě měla každá práce alespoň jednoho člověka.
Pro cestující plavba Titanikem představoval odpočinek a relax, ale členové posádky lítali od přídě k zádi. Jen aby se měli všichni cestující dobře. Palubní důstojníci zůstavali u přídě. Skoro všichni členové chodili do kuřáren, jídelen, místností jen proto, aby se postarali o pohodu a luxus.
Titanic po celou dobu dostával zprávy o ledovcích. Na jihu Atlantiku prý bylo hodně ledovců. Každičká zpráva, která přišla do telegrafu, byla předána kapitánovi a poté kormidelníkovi. V pátek v 21:00 se Titanic setkal s Touraine, což byla malá francouzská loď. Kapitán se dozvídal minutu co minutu nové informace z různých lodí o ledovcích. V první třídě se vyprázdňovali místnosti až kolem 23 hodiny...

Čtvrtek 11.Dubna 1912- 2.Den plavby

11. dubna 2012 v 11:30 | Patrik Martiník(inspirace Titanicworld.cz)
Titanic pokračoval ve své panenské plavbě, loď doplula k Irsku. Loď pomalu zpomalovala, protože Titanic nabral lodivoda z Irska.Šrouby se zastavily, kvůli měření hloubky a poté se uvolnila kotva. Cestující byli znepokojeni, ale posádka lidem vše vysvětlovala, o co jde. Šrouby jsou opravdu těžké a obrovské, Titanic téhl jednu loďku sebou zhruba 800 metrů.
Po zakotvení pluly k Titaniku 2 lodě, které měly na palubě 1400 pytlů pošty a hlavně dalších 130 cestujících. Všude byli muži s foťáky a kamerami, dokonce kapitán Smith dovolil některým novinářům vstoupit na palubu. Všichni věděli, že tato plavba je slavná.
V Irsku nastoupili na loď hlavně emigranti, kteří chtěli utéct před Evropou do Ameriky. Pro některé měl začít nový život..
V 12:30 v Queenstownu zahoukala siréna, loď zatroubila a opět byly motory na plný výkon. Na Titaniku už bylo všech 2 207 cestujících.
Námořníci z hlídek se ptali druhého důstojníka Lightollera, zda už jsou k dispozici dalekohledy, důstojník ale řekl, že snad budou později. Oba námořnici- Alfred Evans a George Hogg nebyli šťastni za odpovědi, ale na Lightollera jakožto nadřízeného nereagovali.
Dopoledne byl Titanic ještě v dosahu Irska, poté však loď okusila Atlantský oceán.
Edward Smith řekl kormidelníkovi nový kurs, který mají dodržet po celou délku noci. Titanic dostával zprávy z jakékoli části Atlantiku a všechny upozornění bylo na ledovce. Po Atlantiku se plavilo hodně lodí, jde vidět, že cesta mezi Evropou a USA byla opravdu populární. Takže se mohlo klidně stát, že ostatní lodě by měly problémy, nehody atd..
Na některých místch byli opravdu velké ledovce, i když v místech, kde Titanic plul, by takovédle problémy neměly nastat. Na člunových palubách bylo prázdno, bylo moc chladno a cestující byli v teplíčku. Mnoho cestujících si pochvalovalo ticho, stabilitu lodi, posádku- prostě vše, na co si vzpomněli. I posádka se divila. I když jeden člověk měl po druhém dnu špatný pocit. Jmenoval se John Coffey a byl to topič Titaniku. Po zastávce v Queenstownu doprovolně odešel z lodi. Dobrý pocit neměl i vrchní důstojník Tighe, který se už s kapitánem Smithem plavil na Olympicu. Jeden z nejlepších důstojníků White Star Line nakonec zůstal. Při zastávce v Queenstownu napsal Tighe sestře, že nemá tuto loď rád a má z ní špatný pocit...

Středa 10.Dubna 1912- 1.Den plavby

10. dubna 2012 v 14:45 | Patrik Martiník(inspirace titanicworld.cz)
10. Dubna 1912. Den, kdy se historie lodí výrazně měnila. Na lodním nádraží v Southamptonu je často pusto a prázdno, ale dnes tu je plno. Cestující byli dopravováni na nádraží buď auty s osobními řidiči, nebo vlaky.
Nádražní hodiny ukazovaly 9 hodinu ranní a cestující už byly roztroušeni po nábřeží. Před nimi stála trumf White Star Line- Titanic. Ze tří komínů už dýmylo, zatímco ze čtvrtého ne. Bylo jasné, že den D je tu.
Lidé, a to nejen cestující, se shromažďovali do skupin aby viděli to, co nikdy nespatřili. V tuto dobu chodili ti, kteří se o Titanic starali snad nejvíce: Důstojníci, topiči, mechanici, stewardi atd.. Středa pro hotely znamenala obrovský "boom", všechny noclehy byly zabrány.
Všichni se divili nad velikostí lodě, cestující si krátili čas mezi vyplutím prohlížením lodi, nejvíce lidí přicházelo na člunovou palubu. 23 metrů nad hladinou vody- to byl Titanic.
Cestující "nejhorší" 3.Třídy se podrobili lékařským povinnostem, ti co tento krok absolovali, s pomocí stevardů hledali své pokoje. Třetí třída byla docela luxusní, pro některé to byl zázrak. Místnosti 3. Třídy byly větrány, měli elektrické světla, společenskou místnost, jídelnu atd.. V ní jedli cestující dobroty, které často v normálním životě neměli. Třetí třída pro některé byla levnou záležitostí.
Zavazadla se také dostaly na palubu Titaniku, všude na lodi bylo plno. Cestující zahlédly čluny a někteří se pousmáli. Každý si myslel, že Titanic je nepotopitelný.
Kapitán lodi Edvard J. Smith měl před vyplutím návštěvu, která před 12. hodinou odešla, napsal, že loď je připravena.
Smith si promyslel v hlavě, že vymění vrchního důstojníka Murdocha za Wilda a to pravděpodobně kvůli tomu, že Smith byl s Wildem na palubě Olympicu.
Většina strojníků, topičů, námořníků atd. přišli na loď týden před plavbou s účelem se seznámit s lodí a tzv. se sehrát. Ale týden byl málo, někteří se na obrovské lodi ztratili. V týdnu, kdy Titanic vyplul, byla velká stávka horníků. Takže se mohlo stát, že Titanic nebude mít dostatek uhlí. Loď měla 159 topenišť a bylo použito 650 tun denně, dokonce parníky Oceanic a Adriatic museli Titanicu dodat "černé zlato". White Star Line dokonce koupila uhlí od lodi New York.
Zrušení plaveb lodí Oceanic a Adriatic právě kvůli nedostatku uhlí znamenalo, že lidé z těchto lodí byli přesedláni na Titanic. Někteří cestující odmítli, protože jednoduše neměli peníze. Lístek 2. třídy stál více než 1.třída na některých jiných lodích. Někomu vadilo, že Titanic je velký, někdo nevěřil, že Titanic se dostane do New Yorku, panenské plavby mají spoustu pověr...
Ve 12:00 zazněly zvonce aby zdůraznili, že největší loď světa vyplouvá. Všichni, co byli přítomni na nádraží, mávali, i když nevěděli komu. Skupinka topičů se zpozdila a nestihla loď, i díky tomu, že poddůstojník je nenechal nastoupit.
Před vyplutím nastoupil na loď George Bowyer, lodivoď Titanicu. Tím pádem musela být vytyčena vlajka. Bowyer se ohlásil Smithovi a šel se podívat, zda jsou všichni na svých místech.
Kapitán dal rozkaz: "Uvázat remorkéry!". Rozkaz byl do minuty splněn. Signální zvonce se hýbaly a stroje se daly do pohybu. Titanic pomalu vyplouvá. Lodivoď řekl "Pomalu vpřed!", důstojník chopil telegraf a šrouby šly do pohybu.
Skoro všichni byli na člunové palubě, někteří už byli na pokojích a z oken mávali. Na nádraží bylo plno a všichni dávali hold těm, kteří odplouvají.
Hned po vyplutí mohla přijít katastrofa. V Southamtonu byli přivázány lodě New York a Oceanic. Ocelová lana se napnula a poté praskla. Lidé se polekali. Některé lana se dostali i na nádraží mezi lidi. New York se přibližoval Titaniku, kapitán lodi nakázal zastavit motory. Remorkéra, která doprovázela Titanic, obeplula New York a upevnil lano, díky nimž a motoru se dostala loď zpět k nádraží. Ale i tak, se New York přibližoval Titanicu a už se zdálo, že se srazí. Ale nakonec se nesrazila s Titanikem, ale trochu s Oceanikem, i když to bylo opravdu jen ťuknutí. Všichni si oddechli.
Titanic mohl opět zařadit velkou rychlost a pádit směr New York. Bohužel, nepočítali s lodí Oceanic, lana se opět přerthla, a na břehu museli lidé odstoupit, aby je lana, která se pohybovala velkou rychlostí, nezasáhla. Tentokrát ale lana vydržela a jak Titanic byl v bezpečí, lana se povolila.
Titanic plul kolem zátoky Southamptonu, u ostrova Wight se obrátil doprava, a vplul do Thornského kanálu.
Ústí ostrova Wight hlídali torpédoborci, zpomalil a důstojníci s kapitánem po žebříku šli do kutru, který je odvezl zpět do Southamptonu. Poté se opět vrátili na palubu Titaniku, který zabral a plul směr Francie.
Cestující se dívali po kajutách, palubách atd. Symonds zjistil, že nejsou dalekohledy. Jakmile se to Lightoller dozvěděl, šel to říci Murdochovi. Ten dodal, že o tom ví a udělá vše, aby bylo vše v pohodě.
Odpoledne se Titanic "setkal" s La Manche, vítr byl slabý, hladina byla klidná. Byla zima i přesto, že paprsky doléhaly na palubu.
Slunce postupem času zmizelo a Titanic zamířil k francouzskému pobřeží, kde stály lodě Normadic a Traffic(obě lodě patří společnosti White Star Line). Tyto 2 lodě měly za úkol dodat další cestující a předat poštu. Kolem 20:30 se Titanic opět pohnul a plul k Irsku. Tam naposled Titanic spatřil Evropu.
Na Titanic v Cherbourgu nastoupila většina cestujících nejbohatší třídy.
K večeru se podávala večeře, tedy alespoň v 1. třidě. Na lodi hrála hudba od hudebníků, skoro všechny salóny a kuřárny byly naplněny k prasknutí, byla výborná nálada. Kolem 23 hodiny se místnosti vylidnily a najednou byl klid.. Loď nevydávala žádné zvuky, jen občas se Titanic zachvěl. Lidé byli po prvním dnu nadšeni....
 
 

Reklama

FB TITANIC-WSL

E-MAIL: TITANIC-WSL@EMAIL.CZ